O mně

Ačkoliv většinu času v terapii mluvíme o tom, co je pro nás důležité nebo složité,
tak mě na terapii fascinují okamžiky, kdy slova nejsou třeba, a přesto si rozumíme. Emoce, které v sobě neseme, vnímám jako důležité informace z našeho vnitřního světa – říkají nám, kdo jsme a co potřebujeme.

Když je vyslyšíme a máme odvahu experimentovat s tím, k čemu nás vedou, pak máme naději na potřebnou změnu.

Změnu našich vztahů, přesvědčení, někdy dokonce profese. Takovou proměnou jsem sám prošel – z lékaře/psychiatra jsem se vydal na psychoterapeutickou dráhu.

Už když jsem nastupoval na medicínu, tak jsem měl ideál pomáhat lidem nejlépe bez léků pomocí rozhovoru. Tehdy jsem nevěděl, že jde de facto o psychoterapii.
A i když jsem na léky během psychiatrické praxe změnil názor, tak zájem především o člověka s jeho trápením v jeho příběhu pro mě zůstal klíčovým.